5. 7. 2017
To si tak jednoho dne vyšla moje kamarádka z Bojkovic s dětmi na procházku. Byly poněkud mrzuté, protože v noci se jim do ložnic z nedaleké průmyslové zóny linul hlasitý hluk, který jejich rodiče nakonec donutil zavřít okna a znovu uspávat děti. A jak si tak jde, najednou ucítí nepříjemný zápach. Udiveně se podívá se přes zeď oné průmyslové zóny, kolem které vede místní velmi frekventovaná cyklistická stezka, na níž desítky Bojkovjanů (tedy obyvatelů Bojkovic) aktivně tráví svůj volný čas. A co nevidí. Z oken a otevřených vrat haly, kde se vyrábí denně milion plechovek, což bez chemie nejde, se line páchnoucí dým. Jelikož je moje kamarádka žena činu, nejdříve chtěla volat hasiče, ale pak si všimla, že dveře někdo zase zavřel. A když zjistila, že se ta samá situace opakovala i druhý den, začalo jí být skutečně divné, že právě z takového provozu plného chemie někdo vypouští jistě ne zcela nezávadný zápach a kouř. A začala se zajímat nejen v zájmu svých děti.
Následně zjistila: že firma zvaná Moravia Cans (sídlící na Maltě) asi občas větrá jinak než má, možná protože ventilace a spalovací jednotky, které ze zákona a kvůli hygieně má používat stále, občas nefungují, a nebo je zřejmě vypínají. Asi šetří elektřinou. Také zjistila, že místní zaměstnanci off record občas pustí, že někdy při práci nevidí na konec haly, jaký je tam dým, že některým občas teče krev z nosu a někteří už mají i problémy s játry. A to za mzdu výrazně podprůměrnou, do které jim započítávají i příplatky za práci o svátcích, nočních a nedělích. Pak také zjistila, že právě nyní na místní radnici visí vyhláška informující, že firma Moravia Cans hodlá rozšířit svůj provoz o další halu, která měla být původně skladem. A uvědomila si, že jestli se firma takto chová v jednom provozu, bude si jistě podobně chovat i v druhém, ještě větším. A jelikož je ta žena činu, rozhodla se s tím něco udělat.
Promluvila si se sousedy podobně postiženými hlukem a zápachem, ti si promluvili s lidmi z přilehlého sídliště, kteří mají obdobné problémy, i z dalších přilehlých ulic rodinných domků, kde si také stěžovali na hluk, zejména v noci. Oslovili i seniory z místního penzionu, kteří mají tu smůlu, že kolem jejich oken jezdí stále více těžkých náklaďáků do oné průmyslové zóny a tak si mnoho klidu přes den neužijí. A v noci je budí hluk, hádejte odkud. Jak se později ukázalo, hříšníků, kteří překračují hygienické normy, je v oné průmyslové zóně povícero. Nicméně firma Moravia Cans měla tu smůlu, že její nový provoz ze zákona musí projít procesem EIA a ten musí projít veřejným projednáváním v obci, kde továrna podniká.
Najednou se začaly dít věci. Nejdříve vznikla skupina lidí, kteří si uvědomili, že v městečku ležícím na pokraji CHKO Bílé Karpaty žijí i kvůli krásné přírodě a čerstvému vzduchu, a tak nevidí důvod, proč by si ho měli nechat kazit. Pak vznikla petice, kterou podepsalo kolem 300 lidí, a ve které žádali místní radnici, aby začala řešit nejen firmu Moravia Cans, ale celou průmyslovou zónu, a zahájila jednání s těmito firmami ohledně slušnějšího zacházení s bojkovským životním prostředím. Poté vznikla webová stránka i stránka na Facebooku, na kterých se jednoho dne objevila pozvánka na veřejné projednání procesu EIA se zástupci firmy MC, zástupci ministerstva životního prostředí a bojkovské radnice. Na které nakonec dorazilo několik desítek dost rozezlených Bojkovjanů. Jeden z prvních dotazů zněl: “Jak je možné, že zadání na vypracování posudku dokumentace EIA dostal člověk, který byl majetkově svázán s firmou, která dokumentaci zpracovala? Není to náhodou střet zájmů?” Tato otázka rozpoutala celou smršť dalších dotazů a připomínek, takže organizátoři petice jen dojatě zírali na to, jak se místní konečně bijí za svá práva na čistý vzduch a nerušený spánek. Výsledkem je to, že… rozhodnutí zatím není.
Další výsledkem této akce je i usnesení, které přijalo místní zastupitelstvo, o zahájení jednání s firmami v bojkovské průmyslové zóně kvůli dodržování hygienických limitů a přísnějším postupu při jejich porušování.
Na FB stránku organizátorům petice následně dorazilo pár naštvaných příspěvků od některých zaměstnanců firmy MC, ano, právě těch, kteří pracují v onom podivně zapáchajícím dýmu. Že jim chtějí vzít práci, že ničemu nerozumí a do všeho se zbytečně motají. Pozitivní je, že ve stejné době, kdy se probouzela výše zmíněná iniciativa, ve firmě vznikaly odbory, které se začaly více brát za práva zaměstnanců, a podařilo se jim dosáhnout alespoň mírného zvýšení platů a zlepšení podmínek pro práci.
A tak jsem si vzpomněla na více případů právě ze Zlínského kraje, kde se i jiné firmy chovají poněkud zvláštně, co se týče hygienických norem a přístupu k životnímu prostředí. Stačí jen vzpomenout kauzu Kmotr v Kroměříži. Kauza Mitas v Otrokovicích zase ukázala, že pracovní podmínky a pracovní ohodnocení zdejších zaměstnanců se pohybuje výrazně pod spodní hranicí průměrných platů v ČR a jde zřejmě o záležitost celokrajskou. V Otrokovicích rovněž začaly fungovat odbory, vyhlásily stávku a nakonec slavily úspěch.
Jenže v kolika firmách tady odbory jsou? Asi stále nemají ten význam, který ztratily v dobách zdánlivě dávno minulých, tedy za socialismu, a zakládají se zřejmě těžko. Sami zaměstnanci si stále ani neuvědomují, jak je potřebují, aby měli větší sílu pro jednání s vedením firem, které občas zapomínají, že se nacházíme ve Střední Evropě a v EU. V kolika dalších firmách v tomto kraji, který má prostě tu nevýhodu, že leží na hranicích, vzdálený od centra, ve kterém by si takové chování zřejmě žádná firma nikdy nedovolila, si podobné zacházení nejen s lidmi, jejich zdravím, ale i se životním prostředím, také dovolí a dovolují? Další nevýhodou Zlínského kraje je i to, že máme příliš blízko na slovenské hranice, takže do firem, kam nechtějí nastoupit místní právě kvůli nízkým platům a nevhodným pracovním podmínkám, se jednoduše dovezou pracovníci ze zahraničí, kteří jsou zřejmě ochotnější nechat si kazit zdraví za podobný plat. Nějak se poslední dobou přestávám divit, že v našich končinách volilo tak vysoké procento lidí Zemana, že více skáčou na špek Okamurovi a jemu podobným, že do senátu zvolí Valentu, Čubu nebo Čunka, ze kterého nakonec udělají hejtmana. Pokud vám při práci teče krev z nosu a domů nosíte takovou výplatu, že s ní máte problém ustát nečekané výdaje, máte prostě pocit, že na vás nikomu nezáleží a těm politikům z Prahy jste srdečně ukradení. Až na ty výše jmenované, kteří jsou alespoň z vašeho okolí a tváří se, že vám rozumí.
Dá se říci, že problémy lidí na okrajích naší republiky jsou pro ty z jejího středu mnohdy naprosto neznámé (až nepochopitelné) a pak se jen diví, jak na těch okrajích dopadají každé důležité volby. A to je chyba. Takto totiž vzniká podhoubí, ze kterého vyházejí hlasy pro podivné strany a podivné osoby, které pak vysíláme do české politiky a vzbuzujeme tím jen údiv. A zaděláváme si na mnohem větší nebezpečí…
Na druhou stranu, i u nás je něco špatně. Dokud se lidé tady nenaučí, že o svá práva a své pracovní podmínky se prostě musí postarat i oni sami, tak se toho moc nezmění. Dokud se nenaučíme ve větším počtu i ve Zlínském kraji, že naše zdraví a naše práce je jen v našich rukou, budou se mnohé firmy dále chovat spíše jako v Bangladéši a ne v Evropské Unii. A proč by se tak nechovaly, když si takové chování zatím většinově necháme líbit a bojíme se ozvat?
Bojkovice mají aspoň to štěstí, že jedna mladá matka šla s dětmi na procházku a neměla zrovna velkou rýmu…
Kateřina Bačová, spisovatelka, předsedkyně Zelených ve Zlínském kraji