1. 2. 2012
Umění vysvětlit lidem úřední procesy lidským jazykem je velmi důležité – zabalení záměrů stavět důležité stavby do úředního žargonu je jedním z nástrojů, jak veřejnost účinně otrávit od zájmu zabývat se tím, co se děje v jejich okolí. Nad jedním konkrétním případem a jeho dopady se v tomto článku zamýšlí Dagmar Daňková a Jiří Guth.
Posuzování vlivů na životní prostředí má poněkud krkolomný název a ani zaužívaná zkratka EIA není moc pěkná ani názorná. Tahle povinnost resp. tahle procedura ale může být velmi užitečná. Životní prostředí je přece věcí veřejnou – o něco víc než dejme tomu historická mluvnice nebo variabilita délky zadních nohou cvrčka. Vyspělé státy proto zavedly povinnost „posouzení vlivů na životní prostředí“ každé stavby nebo činnosti, která může něco špinit nebo ničit.
Ještě před rozhodnutím o povolení takové stavby nebo činnosti musí její investor shrnout environmentální hrozby (tj. co a jak může být zašpiněno nebo dokonce zničeno) a seznámit s nimi nejen úřad, který bude povolení vydávat, ale i každého, koho to zajímá. Například lidi žijící v sousedství plánovaného záměru.
Důležité je načasování: EIA se provádí ve fázi, kdy se ještě dá ledacos (umístění, velikost, provedení) změnit. Investor naopak díky EIA zjistí, kde může při samotném povolování narazit (hluk, zeleň, voda..) a také co si o tom myslí ti, kterým na dotčeném životním prostředí záleží. Jako příjemný vedlejší efekt se to může dozvědět i politická reprezentace dotčených obyvatel.
Česká republika je v tom směru slušně vyspělou zemí, povinnost posuzování vlivů na životní prostředí uzákonila už v roce 1992. Po vzniku krajů přešla velká část administrativy EIA na krajské úřady.
Podívejme se, jak ji zvládá ten zlínský. Na jeho webovém portálu se 25. ledna 2012 objevil článek s titulem „Posuzování vlivů na životní prostředí – informace o oznámení – záměr: SO 195 – Výroba High Tech II, Rozšíření výroby polotovarů – vytlačovací linka bočnic VL 15“. Koho by toto zaujalo? Koho by to vůbec mohlo zajímat? Nebo dokonce mělo zajímat? Nastává pátrání téměř detektivní. Po rozkliknutí se objeví jen jakési „pořadové číslo“ (2012/00062/ŽPZE , abyste věděli!) a jeden tzv. související dokument. Ten už má název stručňoučký, úderný, skoro by se chtělo říci, že sexy: „High Tech II_info_o_oznameni_UD.pdf (90,3 KB)“.
To je celostránkový elektronický „papír“, který začíná příšerným souvětím: Odbor životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje oznamuje, že obdržel žádost Ministerstva životního prostředí o zveřejnění oznámení zpracovaného podle přílohy č. 3 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, záměru: „SO 195 – Výroba High Tech II, Rozšíření výroby polotovarů – vytlačovací linka bočnic VL 15“ podle § 6 odst. 6 cit. zákona a sdělujeme Vám, že tento záměr bude podroben zjišťovacímu řízení podle § 7 tohoto zákona.
Děkujeme za informaci, chtělo by se ironicky si odplivnout (a poradit, naučte se lépe česky). Co a kde to ale vlastně může být? Co se chystá? Slepička, která má kohoutka opravdu ráda, se z toho přípisu naštěstí také dozví, že předběžný popis environmentálních hrozeb (napřed se totiž rozhoduje, jestli ten záměr vůbec může být špinavý a škodlivý) „ je po dobu 20 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení k dispozici na odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje (třída Tomáše Bati 21, 11. patro, dveře č. 1136), kde lze do oznámení nahlédnout, činit si výpisy, opisy, popřípadě kopie. Dále je možné do oznámení nahlédnout v Informačním systému EIA na internetových stránkách Cenia http://www.cenia.cz/eia) a na stránkách Ministerstva životního prostředí (http://www.mzp.cz/eia), kód záměru OV8126.“
Kdo má víc času nazbyt, vypraví se na úřad, a kdo ovládá příslušný informační systém, s pomocí uvedeného kódu se může postupně proklikat až k potřebnému dokumentu. Nemohlo by to ale být o něco jednodušší? Teprve po tomhle všem se totiž „veřejnost“ může dozvědět, co a kde se vlastně chystá!
Dozví se, že hatmatilka (nebo snad zaklínadlo?) „SO 195 – Výroba High Tech II, Rozšíření výroby polotovarů – vytlačovací linka bočnic VL 15“ vlastně znamená, že v otrokovickém Barumu budou zvyšovat výrobu jednoho druhu pneumatik asi o čtvrtinu (o 864 tisíc kusů za rok). Jak vidno, tohle zjistit nebylo vůbec rychlé ani jednoduché. Nevyřešil by to ani nějaký slovník „krajsko-český“… Stačilo by ale, kdyby příslušný úředník shrnul obsah záměru do několika srozumitelných slov, která by redaktor webu krajského úřadu použil jako nadpis článku. V článku samém by mohlo být jen několik vět s podrobnějšími údaji. Není to žádná věda ani žádná těžká práce, protože investor musel do oznámení EIA zahrnout i takzvané všeobecně srozumitelné shrnutí netechnického charakteru. Lidé z Otrokovic i odjinud by pak snadno pochopili, že se jich to může týkat a co se vlastně chystá.
V tomto případě jde „jen“ o novou linku v již postavené hale v Otrokovicích. Provoz linky se patrně projeví jen nevelkým zvýšením dopravní zátěže v blízkém okolí areálu. Ale ono může jít i o novou chemickou továrnu, silniční průtah nebo něco podobného. Proto je důležité, jak úřad posuzuje vlivy na životní prostředí, jak o tom informuje veřejnost a jak umožňuje, aby její hlas mohl při rozhodování zaznít.
Krajské zastupitelstvo je naše, občanů zlínského kraje, reprezentace a krajští úředníci jsou svého druhu naši služebníci. Placeni z našich peněz mají pracovat pro nás a v našem zájmu. Pěkně se to odráží v anglickém výrazu pro úředníka „civil servant“, tedy něco jako občanský služebník. Jednou z povinností krajských úředníků, vyplývající ze zákona o EIA, je včasné a účinné informování veřejnosti. Prostě když něco může ohrozit naše životní prostředí, mají nám jasně a srozumitelně oznámit, co a kde hrozí.
S tímto postojem jdou zlínští zelení do podzimních krajských voleb.
Jiří Guth a Dagmar Daňková
PS: S tímto tématem souvisí také následující video z konference TEDx, dostupné i s českými titulky.