17. 10. 2017

Matěj Stropnický se narodil 18. září 1983. Je předsedou Strany zelených, zastupitel hl. m. Prahy a Prahy 3. Pracoval jako novinář, nyní působí na pražském magistrátu jako zastupitel a předseda výboru pro dopravu. Do Strany zelených vstoupil v roce 2003, loni se stal předsedou.

 

Do Zlínského kraje zajíždíš poměrně často. Jaký máš z návštěv u nás pocit nebo co tě nejvíce zaujalo z problémů, o kterých s našimi členy nebo s lidmi, které tu potkáš, hovoříš?

Zlínský kraj je nejvíc jiné místo v Česku, kam se hrabe rázovitost Ostravy. Prochozený ho nemám, na jednodenní výlet z Prahy je to sem moc daleko a spojení nic moc. A tak se tu žije hodně po svém. Když je v Praze masopust nebo vinobraní, je to směšné. Jakýpak průvod s maskami mezi činžáky. Vždyť se ti lidé neznají, tak na co masky. Tady je to jiné. Tady je folklór doma a je to na něm znát. Byl jsem tu nedávno na pohřbu spisovatele Ludvíka Vaculíka v Brumově, protože jsem byl před deseti lety jeho začínajícím novinářským kolegou v Literárních novinách, a i když to byl pohřeb, byla to lidová slavnost. Lidé hráli na nástroje, zpívali, kostel byl na kopci…Bylo to smutné, ale zároveň i přirozené. Ty nápěvy z pohřbu mám v hlavě ještě teď. V tomhle kraji je člověk trochu blíž pocitu života a také přírodě, než ve velkém městě. A tak snad i jeho ochraně a ochraně té přírody. Třeba vezměte nakládání s vodou a ta rok od roku se stupňující sucha. To je hlavní otázka, kterou Zelení chtějí po volbách řešit. Je potřeba se vrátit k mnohem přírodě bližším způsobům obdělávání půdy, než je teď zvykem. Dotace nejsou všechno, člověk musí mít k půdě, na které pracuje, vztah. Pak s ní nakládá líp a ona mu to vrátí.

Na tvé loňské návštěvě v Uherském Hradišti jsme o problémech spojených s půdou mluvili. U nás v kraji vnímáme velmi silně, jak půda úzce souvisí se suchem – je to pro nás většinou citelnější než pro lidi odjinud. Zabýváš se tímto problémem hlouběji?

Mohlo by se zdát, že v Praze nejsme s půdou v moc úzkém kontaktu, ale rozhodně na ni nezapomínáme. Jedním z našich nejdůležitějších úkolů je bránit nekontrolovanému rozšiřování městské výstavby – nechceme, aby se města se rozlézala do krajiny, zvlášť když máme uvnitř měst nevyužitých prázdných ploch víc než dost. Jsem na to hodně citlivý, plýtvání půdou v okolí měst bylo asi vůbec hlavním důvodem, proč jsem do Zelených vstoupil.

Dřív mívali developeři ve zvyku levně skupovat pozemky na loukách na okrajích Prahy a následně si je od města nechávali měnit na stavební parcely. Pro ně to bylo velice výhodné, pro město z toho naopak plynuly jen starosti a výdaje: kromě úbytku zelených ploch znamená výstavba na periferii také mnohem vyšší náklady na občanskou vybavenost a dopravu. Ale tuhle praxi, často spojenou s úplatky, se nám podařilo vymýtit.

Jsem kluk z města, a tak můžu těžko radit na vsích, jak se má správně orat, sít, sklízet a tak. Ale bez lepšího hospodaření na venkově vysycháme i my. Shodli jsme se se Zelenými odsud z kraje, že dotace mají sloužit nejen na dorovnání výkupních cen plodin a výrobků do řetězců jako dnes, ale také na podporu péče o krajinu. I Pražák pozná, že čím těžší traktor pětkrát ročně vjede na pole, tím víc půdu udusá a omezí její schopnost vsakovat vodu. To pak vyvolává mylnou představu, že všechno zachrání betonová přehrada v údolí. My ale potřebujeme udržet vodu tam, kde spadne. Takže chceme nastavení dotací v zemědělství dost podstatně změnit.

Jaký máš na nově přijatou vládní koncepci boje se suchem názor? Klade dostatečný důraz na prevenci?

Koncepce ochrany před následky sucha obsahuje některé velmi dobré kroky: třeba podporuje ekologické hospodaření, zabývá se nakládání s biologickým odpadem a navracením organické hmoty do půdy. Na druhou stranu v ní najdeme i méně šťastné návrhy, které umožní vznik nových přehrad a velkých vodních děl. Jejich výstavba je finančně náročná a složitá, přitom se dá zadržování vody dosáhnout levněji a mnohem přirozeněji díky obnovování mokřadů, lužních lesů, tůní nebo budováním menších vodních nádrží, které jsou k přírodě šetrnější a působily by jako vhodná prevence. Podobně významným preventivním prostředkem je vhodné lesní hospodaření.

Právě kvůli těmto nedostatkům v koncepci jsme přišli s peticí pro ministra zemědělství „Na sucho se musí od lesa“. V té vyzýváme ministra zemědělství k přechodu na certifikaci státních lesů v režimu FSC. Ta by prospěla nejen přírodě, ale i českému dřevozpracujícímu průmyslu a lidem, kteří v něm pracují. Vláda tedy může udělat krok, který přinese výhody všem zúčastněným, a byla by škoda, kdyby jim bránila.

Poměrně výrazným politikem našeho kraje je hejtman Jiří Čunek, který se nedávno v médiích blýskl svým výrokem o Prague Pride jako „pochodu smrti naší civilizace“. Tvoje názory se asi od jeho hodně liší, jak vnímáš jeho postoje a působení v politice vůbec?

Prague Pride jsem se se Zelenými zúčastnil a nic smrtícího pro naši civilizaci jsem na pochodu nezaznamenal. Jiří Čunek tvrdí, že podporuje rodinu, ale to my taky – ovšem na rozdíl od něj podporujeme i ty rodiny, které nenaplňují konzervativní představy. Chceme pomáhat všem rodinám, aby měly bezpečný domov, nebyly ohrožené chudobou (proto navrhujeme zvýšení minimální mzdy nebo zlidštění exekucí). Chceme dostatek míst ve školkách a kvalitní vzdělání pro všechny, přitom si uvědomujeme, že dobrou školu nedělá jen moderní vybavení, ale hlavně spokojení a slušně zaplacení učitelé a učitelky. Dá se tedy říct, že zelená politika je orientovaná na rodinu a na budoucnost? Rozhodně, a navíc mnohem silněji a s větším důrazem na spravedlnost než ta Čunkova.

Když jsi poprvé uspěl v komunálních volbách na pražském Žižkově, bylo to především díky otázkám bydlení. Tehdy jsi kritizoval neférově nastavenou privatizaci a přišel s řešením. Co v oblasti bydlení prosazuješ celorepublikově?

Dostupné bydlení považuju za jednu z nejvyšších priorit Zelených, protože představuje možná největší výzvu, před kterou dnes stojí lidé všech věkových kategorií. V některých městech je bytů málo, jinde třeba jsou, ale řada lidí na ně nedosáhne finančně. Právě s předraženým bydlením má ostatně spousta lidí ve Zlínském kraj vlastní těžké zkušenosti.
Vysoké nájmy dnes brání lidem vykročit do života, založit rodinu nebo třeba přijmout důležitou a společensky odpovědnou práci. Potřebujeme zdravotní sestry, učitele, pečovatele, a ti zas potřebují někde bydlet. Zelení proto chtějí každý rok postavit 10 tisíc dostupných nájemních bytů. Chceme, aby měli všichni kde bydlet, nebáli se založit rodinu a byli zabezpečeni na stáří.

Mnoho lidí často říká, že se o politiku nezajímá, protože stejně nemohou nic změnit a že je to vůbec dosti špinavá záležitost. Proč jsi vlastně vůbec ty sám vstoupil do politiky a co považuješ ve své dosavadní politické kariéře za největší úspěch?

Že se vstupem do politiky nic nezmění je jen mýtus, i když samozřejmě platí, že na výsledky musí člověk umět počkat. Spoustu věcí ale můžete ovlivnit dokonce i z opozice, jak jsem se naučil v roli opozičního zastupitele. Přinejmenším můžete nastolovat témata, upozorňovat na problémy a připravovat si půdu pro to, co chcete prosadit.

Dlouhodobě se věnuji třeba Nákladovému nádraží Žižkov a povedlo se nám zabránit jeho zbourání i tomu, aby v jeho blízkosti vyrostlo monstrózní obchodní centrum. Dnes usilujeme o to, aby budovu odkoupil magistrát a vzniklo tu kulturní centrum.

Jsi autorem velmi zajímavé publikace Myslet socialismus bez tanků o roli médií v přelomovém období pražského jara. Máš praxi žurnalistickou i akademickou. Co ti tato zkušenost dala a jak ji uplatňuješ v politice?

Vzdělání má především hodnotu i samo o sobě – v tom, jak nás kultivuje. Vůbec nejdůležitější je, aby škola vedla ke kritickému myšlení. Na žurnalistice se učíte pracovat s informacemi, vlastně se učíte hodně dobře číst a psát, což zní možná triviálně. Ale hlavně v éře současných informačních technologií a všudypřítomných sociálních médií je schopnost důležité informace poznat a zpracovat naprosto nezbytná. Na budoucnost děti nepřipravíme tím, že jim ve škole rozdáme tablety, ale tím, že je naučíme kriticky uvažovat.

Asi sám tušíš, že vzbuzuješ jisté kontroverze. To u politika nemusí být nutně na škodu, horší by bylo, kdybys byl lidem lhostejný. Přesto tě ale možná některé z výhrad na tvoji adresu mrzí. Jak třeba reaguješ na kritiku svého mládí či rodinných vazeb?

Výhrady k mému věku moc nedávají smysl, v politice se pohybuju patnáct let a nejen v ní – vedle toho mám dlouholeté zkušenosti jako novinář. Nehledě na to, že u nás i ve světě najdete řadu politiků a političek v podobném nebo dokonce mladším věku.

Na rodinné vazby se mě ptají často. Pro mě ani mého otce není dvakrát příjemné, že jsme v politice oba a za různé strany. Jeho práce si vážím a věřím, že on konkrétně má čistý štít. To mi ale nijak nebrání v tom, abych dával najevo své výhrady k hnutí ANO.

Také se ti někdy vyčítá, že jsi příliš levicový. V minulých prezidentských volbách jsi podporoval na rozdíl od většiny Zelených Miloše Zemana. Jak se na to dnes nyní díváš, podpořil bys Miloše Zemana znovu i v nadcházejících volbách?

Zemana jsem nepodporoval, jen volil z nouze ve druhém kole a znovu bych to už neudělal. Volil jsem ho v domnění, že bude prezidentem, který se zastane slabých. Ale stydím se za něj, protože zradil svůj program, obrací se k tomu horšímu, co v lidech je, a hraje na strunu strachu a sobectví. Opakovaně svým jednáním ukazuje, že pohrdá lidmi i přírodou. V příštích prezidentských volbách podpoříme kandidáta, který bude mít šanci Zemana porazit.

Na závěr bys nám mohl prozradit, jaký máš politický sen nebo záměr, který bys určitě prosadil, kdyby ses stal poslancem Parlamentu České republiky.

Jednou z věcí, které mě trápí nejvíc, je přílišná zadluženost ve společnosti. Neustále slyšíme, jak se stát nemá zadlužovat, ale u jedince je to v pořádku? Zadlužený člověk není úplně svobodný, ať už na něj tlačí hypotéka nebo třeba exekuce. Přál bych si, aby lidi měli i jiné možnosti pohodlného bydlení než na hypotéku a aby jim dluhy neničily život. Proto chceme zjednodušit oddlužení a zkrotit systém exekucí. Zásadním krokem bude, že zařídíme jednorázovou amnestii dluhových příslušenství, tedy poplatků z prodlení a úroků z nich v případě dluhů vázaných na veřejnou sféru.

 

Celou kandidátku a rozhovory s kandidáty ve Zlínském kraji si můžete přečíst zde.

Aktuální články