24. 7. 2012
Je to nedávno, co jsem si pročítal poslední číslo zpravodaje Okno do kraje. Sebechvalný to a proto tak trochu podivný plátek – noviny Zlínského kraje, kde vyjevuje se všechno krásně usazeno v tom rámu přes to sklo, ale hlavně pak pohled z druhé strany se stává obrazárnou. Dočetl jsem se krom jiného, jak se hejtmanovi líbí silnice, a proto tu novou za 120 miliónů /necelé dva kilometry/ mezi obcemi Šarovy a Březolupy posvětil svým oceněním v soutěži stavba roku. Moc se mu líbí ten násep, který rozťal úrodný lán v tom od pravěku obývaném údolí uprostřed křižovatkou s neplánovanou mokřinou, ale jinak dořešenou vozovkou do posledního detailu, protože stavbyvedoucí byl pod tlakem projektanta dbalého všech norem a hlavně majitele tohoto v náhradní restituci nabytého lánu vědomého si úrodnosti této půdy…
Původní logicky vedenou silnici pod lesem na kraji pole z úcty k celistvosti této žírné údolní nivy naši krajští radní v rámci zlepšení propojenosti měst napřímili podobně jako úsek Bílovice – Březolupy, který unikl jejich hodnotitelské pozornosti. Úspěšně tak navázali na podobné činy z šedesátých let, kdy bezohledně v mezích pokroku byla přímena vesnice Bohuslavice a následně Šarovy. Průjezdné vsi se staly ještě průjezdnější díky dobové ideologii a normotvorné kreativitě a možná i jiným normám tehdejších doby. Z odstupem času se jeví tyto stavby, které nerespektovaly ani za mák ráz vesnic a ráz krajiny, který do té doby ještě jaksi přirozeně respektovali a opečovávali jejich obyvatelé. Promyšleně ohlupující ideologie těmito pokrokovými činy předznamenala dalši vývoj. Narovnání vesnic silnicemi a regulací toků napřímilo a vyžehlilo jak myšlení tak i pole v lány na svazích pro větší úrodu podunajských nížin.
Nevím, zda hejtman přehlížel kraj z okna mrakodrapu anebo slavnostně střihl stuhu na tomto úseku silnice, který tak mocně na něj zapůsobil snad tím lesem nebo tím asfaltovým smradem anebo bůh ví čím, a proto se mu asi tak moc zalíbil! Silnice o které si myslím, že ji snad nakonec stavěli pro krásné oči majitelky toho lánu … Nevím, zda si prohlédl ty zprzněné detaily, to odfláklé napojení na okolní terén, a vůbec tu stuhu podivně navlněnou do kraje … Zda je vůbec schopen prohlédnout tu necitlivost a ideovou prázdnotu, kterou zahaluje oněch 120 miliónů bezpříkladné arogance zaštítěné mimořádnou schopností úředníků porozumět všem dotačním výzvám Bruselu. Okno do kraje se stalo již dávno zrcadlem na zdi, milí spoluobčané.
Jan Ambrůz
Autor je výtvarník a pedagog, zakladatel sdružení Jiná krajina. Jako nezávislý kandidát kandiduje do krajských voleb za Stranu zelených.
Fotografie a další články k tématu najdete na webu www.jinakrajina.eu