24. 9. 2012
„Zelené“ jsem vždycky volil a volit budu. Příroda si totiž zaslouží úctu, respekt, ochranu, a dokonce i lásku. Vždycky když jsem smutný a ztrácím energii, uteču do lesa, odkud se pak vracím posílený. Jako teď. Jsem zrovna na chalupě u přátel ve Velkých Karlovicích. Na okolních pastvinách se popásají krávy, rozléhá se odtamtud zvonkohra. Celé dopoledne jsem strávil v pralese Razula. Je mi, jako bych se napil zázračné vody, a přitom šlo „jen“ o paprsek vytékající z podzemí mezi balvany. Stranu zelených nejenže budu volit, ale tu volbu považuji (z hlediska budoucnosti všech přemýšlivých a chamtivou civilizací ohrožených lidí) za jediné východisko ze slepé uličky.
– Antonín Bajaja, spisovatel
Paměť je tou nejsoukromnější krajnou – rozhovor pro deník Právo.