Proč vás maďarští policisté zadrželi?
Při cestě jsme nedaleko tábora v Röszke do auta vzali tři syrské uprchlíky a chtěli jsme je kousek svézt. Opravdu jen kousek, asi půl kilometru. Věděli jsme, že strážci zákona takovéto jednání nepostihují. Když nás ale policisté zastavili, k našemu překvapení nás zatkli a převezli do vyšetřovací vazby v Szegedu. Brzy nás ale samozřejmě museli pustit, protože jsme nic nelegálního nespáchali.
20. 9. 2015
Vezl uprchlíkům do Maďarska humanitární pomoc. Dostal se ale do nesnází: minulý týden jej zatkla policie a strávil devět hodin v cele spolu se zadrženými migranty. Člen předsednictva Strany zelených a místopředseda Zelených ve Zlínském kraji Michal Berg v rozhovoru popsal, jak se maďarští strážci zákona k běžencům ve věznicích chovají. „Podmínky tam jsou opravdu tristní,“ říká.
Michal Berg s kolegou Tomášem Lazárkem přivážejí materiální pomoc do Budapešti
Nyní je v Maďarsku převážení běženců trestné.
V té době ale trestné nebylo. Protizákonné to je až od úterý, kdy v Maďarsku vstoupily v platnost nové přísnější protiimigrační předpisy.
Jak se k vám maďarští policisté po zatčení chovali?
S námi jednali relativně slušně, i když s námi nechtěli příliš komunikovat, protože většina z nich hovořila jen velmi špatně anglicky. Ale v rámci možností bylo jejich chování korektní.
Když měli tamější policisté problém dorozumět se s vámi, jak komunikují se zadrženými uprchlíky?
To je právě největší problém. Díky tomu, že nás zadrželi, jsme měli možnost se podívat, jak to na maďarských policejních stanicích vypadá. A musím říct, že tam panují opravdu tristní podmínky. Například v naší cele o rozměrech asi třikrát čtyři metry se tísnilo patnáct uprchlíků ze Sýrie. Mezi nimi byl i dvouletý chlapeček nebo čtyřletá holčička. Tito lidé tam byli zavření už druhý den a kvůli jazykové bariéře nikdo z nich netušil, co s nimi bude dál.
To policisté s uvězněnými běženci hovoří jen maďarsky, nebo s nimi nemluví vůbec?
To ne, základní věci v angličtině zvládnou. Dokáží se uprchlíků třeba zeptat, jestli nepotřebují vodu nebo lékaře. Ale pokud se jich migranti ptají, kdy je pustí, nebo proč je drží ve vězení, odpovídají jen: I don ́t know(nevím – pozn. red.)nebo tomorrow(zítra – pozn. red.).
A tlumočníci?
Ti tam nebyli prakticky vůbec. Jediné překladatele jsme potkali na budapešťském nádraží Keleti. Na jihu u tábora Röszke jsem neviděl ani jednoho.
V cele jste se zadrženými běženci strávil devět hodin. Podělili se s vámi o své osudy?
Ano. Všichni se shodli, že prchají před bídou a válkou ze Sýrie. Jeden pán, který v cele byl se svou malou dcerkou, mi vyprávěl, že minulé dva roky strávil v uprchlickém táboře v Turecku. Podmínky tam však byly natolik neúnosné, že zkrátka zjistil, že nemá co ztratit, když zkusí štěstí v Evropě.
Zaznamenal jste během vašeho pobytu v Maďarsku také uprchlíky, kteří by přicházeli odjinud než z Blízkého východu? V minulých dnech se hovořilo například o ekonomických migrantech z Balkánu.
Samozřejmě nemohu vyloučit, že i takoví lidé do Maďarska přicházejí, ale já osobně jsem žádné Kosovany nebo třeba Albánce nepotkal. Drtivá většina běženců, s nimiž jsem mluvil, byla opravdu ze Sýrie.
Byla na uprchlících, které jste viděl, alespoň trochu patrná úleva, že jsou v Maďarsku a mají tedy nejhorší část cesty za sebou, nebo u nich stále přetrvávaly obavy?
Spíše přetrvávaly obavy. Ti lidé se velice báli, nejvíce toho, jak s nimi budou úřady zacházet. Všichni měli strach, že je zadrží policisté, odvezou je kamsi do neznáma, seberou jim mobily a na mnoho dní je uvězní, aniž by jim vysvětlili, jaký bude jejich další osud.
Jak jsou v Maďarsku zajištěny základní životní potřeby uprchlíků? Mají všichni alespoň dost jídla?
Situace rozhodně není ideální, během minulých dvou týdnů se ale hodně zlepšila. Vytvořila se totiž struktura různých dobrovolnických organizací, které prakticky v celé zemi rozdávají potraviny, pití či oblečení.
A jak se na řešení krize podílí maďarské úřady?
Ty pro migranty nedělají prakticky nic. Nejsou totiž schopny zajistit ani základní záležitosti jako cisterny s pitnou vodou nebo kontejnery na odpadky. Například u Röszke to nakonec dopadlo tak, že neziskové organizace musely samy financovat nákladní auta, která ta kvanta odpadků z okolí táborů odvážela.
V souvislosti s podmínkami v Maďarsku se také hovořilo o agresivním chování běženců. Byl jste svědkem nějakých násilností nebo vyhrocených situací?
S ničím takovým jsem se nesetkal. Ale ano, uprchlíci v minulosti několikrát reagovali poněkud podrážděně v momentech, kdy je policisté ponižovali nebo jim nebyli ochotni nebo schopni sdělit, co s nimi bude. Za sebe ale musím říct, že jsem se ve většině případů setkával s lidmi, kteří byli po překročení maďarsko-srbských hranic totálně vyčerpaní a vděční za každou kapku vody, kterou dostali. Rozhodně nepůsobili tak, že by chtěli páchat nějaké nepřístojnosti. Ale na druhou stranu, ti lidé jsou pod takovým psychickým tlakem, že zkrátka nemůžeme vyloučit, že udělají něco nepředloženého.
Rozhovor původně vyšel na severu Lidovky.cz
Oficiální stanovisko Strany zelených k uprchlické krizi k nalezení zde.
Různé možnosti pomoci lidem v nouzi naleznete na www.pomocuprchlikum.cz