Dálnice jsou součástí naší éry, tak to prostě je. Většina lidí přijala za svůj způsob života, kdy každodenní přesun autem bere jako samozřejmost. Nic s tím nenaděláme. Jak ale dál se stavbou dopravní infrastruktury? Proč je rychlost výstavby tak zoufalá? Kdo brzdí? Pokusíme se shrnout situaci ve Zlínském kraji bez předsudků a věcně.
Dálnice jsou stavby, které se staví s perspektivou sta let a více. Kolizním faktorem každé liniové stavby je trasování. Jsme toho názoru, že zakopaný pes je v přístupu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Taktika postavit obyvatele (pozor, převaha sporů je se sousedy nebo vlastníky pozemků nebo s obcemi a městy) a ekologické iniciativy před hotovou věc – není efektivní. Soudy soudí a stavby stojí. Obviňování a nadávky k ničemu nepovedou, žijeme v právním státě a dálnice jsou stavby, které musí odpovídat zákonu.
Náš plán je jednoduchý – Zelení ve spolupráci s ČSSD chtějí najít kompromisní řešení mezi potřebami obcí, ochranou životního prostředí a nutností dokončit dálniční a silniční síť. Řešení odpovídající 21. století – je třeba si uvědomit, že trasování se prakticky neaktualizovalo od osmdesátých let (!). Potřeby lidí, žijících v okolí stavby, je třeba brát vážně. Také stavební technologie jsou samozřejmě úplně jinde. Klíčem k výstavbě je otevřené a férové jednání, včasné a průběžné připomínkování a důraz na co nejlepší trasování s využitím více variant. Proto je potřeba trasování i projekty znovu posoudit podle moderních měřítek. Tvrdošíjné lpění na jediné variantě nikam nevede.
Kraj by měl aktivně zastupovat při vyjednávání všechna města a obce na trase, koordinovat společná stanoviska a požadovat řešení celé trasy. Je třeba odmítnout salámovou metodu stavby dílčích úseků – zásadní zdroj sporů, když se dálnice dotáhne do bodu X, aniž by se respektovala návaznost dalšího úseku.
Pro nejbližší období je třeba položit podstatnou otázku – budou na stavbu peníze? Máme obavy, že i kdyby došlo ke schválení stavebního povolení, tak se třeba D 49 Fryšták – Zlín stavět nebude. Jsou mnohem důležitější silniční stavby, třeba D55 Přerov-Břeclav, rekonstrukce D46 (býv. D1 PV-OL) – to jsou jen příklad z regionu. Je evidentní že se blíží krize a na spoustu let bude D49 u ledu. Kdyby se připravila levnější varianta (viz níže) kterou jako Zelení prosazujeme dlouhodobě, tak by mohl být realizována.
Situace jednotlivých dálnic :
D49 (po staru R49) Fryšták – Slušovice – Vizovice a dále na Slovensko- množství připomínek spěje k tomu, aby žádná dálnice nebyla. Po Slušovice není problém. Spory nastávají v jedinečné přírodní oblasti Vizovických vrchů. Sem D55 přitáhne dálkovou tranzitní dopravu. Jestliže by se rozestavěla v navrženém řešení, vzrostl by tlak na její dokončení. To znamená trasování přes Zádveřice, Vizovice, Lhotsko, Bratřejov, Pozděchov a Lačnov k domovům obyvatel, kteří s ní nesouhlasí. Podle našeho názoru D49 nic neřeší, jenom za cenu velkých nákladů přenáší problémy jinam. Proto prosazujeme nové posouzení celého záměru v procesu EIA za účasti veřejnosti. Domníváme se, že lze kompromisně zmenšit kapacitu stavby ze čtyř na dva pruhy i její délku zakončením u Slušovic, což by odlehčilo Zlínu a umožnilo rychlejší realizaci.
D55 (po staru R55) Ve Zlínském kraji naprosto bez problémů probíhá stavba dálnice od Otrokovic k Uherskému Hradišti. Příklad dobré praxe. Proč? Protože je po UH dobře naplánovaná, ačkoli ji také připomínkují Děti Země.
Jenomže – příklad dračího vejce – další pokračování od UH dál má přivést dálnici k Moravskému písku před chráněné území Bzenecká Doubrava. Místo zodpovědného a včasného naplánování trasy mimo tuto cennou přírodní oblast, má dálnice R55 končit u železniční závory u Moravského Písku. Pak bude problém na světě. Páni inženýři z ŘSD se budou opět divit a řidiči prostě nadávat aktivisty. Už dnes upozorňujeme na skutečnost, že trasování přes ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví a další chráněná území není dobré řešení. Mluví se o hlubokém zářezu, dokonce tunelu pod celou Doubravou. Ale pořád je to zásah do evropské lokality. Přitom existuje zcela reálná podstatně méně konfliktní varianta. O té ale ŘSD odmítá diskutovat. Že by už měl někdo vykoupené pozemky, které se chystá výhodně prodat? A jiná trasa by dotyčnému vyfoukla kšeft? Nebo je to jen moc práce?
