8. 10. 2017
Kateřina Bačová (známá jako Kateřina Dubská) se narodila 1. ledna 1965 v Teplicích. Vystudovala Střední knihovnickou školu a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Má dvě děti. Píše knihy, chová včely, kozy a slepice a dobře se u toho všeho baví.
Ahoj Katko, vím o tobě, že pocházíš z Teplic, žila jsi v Brně, teď v Bojkovicích. Tak jak se ti tu žije?
Každé místo, kde jsem žila a žiji, má své plusy a mínusy. Teplice jsou moje rodné město a hodně mne naučily o tom, co s sebou nesou násilné zásahy do historického vývoje, kterým byl odsun původních obyvatel a jak to dopadá, když si myslíme, že poručíme větru i dešti a hlavně přírodě. Opravdu špatně. No a Brno, tam jsem se naučila mnohé o podnikání a také o tom, že když se nám nelíbí, co se kolem nás děje, nezbývá než se zvednout a jít s tím něco dělat. Třeba vstoupit do politiky nebo občanských organizací. Takže teď v Bojkovicích tyto zkušenosti aplikuji v praxi a nikdy mne nepřestane udivovat, kolik zde žije opravdu aktivních a vzácných lidí.
Jsi velmi aktivní ve veřejném prostoru, byla jsi jednou z iniciátorek referenda o poloze nádraží v Brně, založila jsi několik vydavatelství nebo jsi například založila Nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu nadaných romských studentů. Na který ze svých projektů jsi nejvíce pyšná?
Asi na Verdu, funguje už 16 let ve stále stejném složení. Když se ohlédnu, vidím ten obrovský posun, který se v oblasti především vzdělávání mladých Romů podařil. I když to tak mnohým nemusí připadat a naše činnost byla a je samozřejmě jen malou kapkou v moři velkých problémů.
Jsi také spisovatelkou. Zaujalo mě, že píšeš pod pseudonymem. Proč?
To je velmi jednoduché. Začala jsem jako Kateřina Dubská knihy nejdříve vydávat a pak psát, takže když jsem změnila občanské jméno díky sňatku, už jsem si jméno, pod kterým jsem byla známá, nechala.
O čem píšeš nejraději?
Každá moje kniha je jiná a pokaždé ke mně přišla na základě inspirace, takže to ani není o nějakém rozumovém výběru tématu. I když teď jsem se musela rozhodovat mezi dvěma náměty a vybrat si konečně ten, do kterého se pustím jako první a ten druhý nechám na později. Ale když to tak vezmu, zatím takovou jednotící linkou všech mých knih byly rodinné vztahy a rodinná historie.
Odkud čerpáš témata?
Říká se nechtějte naštvat spisovatele, mohl by vás ve své příští knize nechat zavraždit (směje se). Ale je to asi trochu nebezpečné znát se s někým, kdo píše knihy, protože ho může váš příběh nebo nějaké vaše příhody natolik zaujmout, že se stanete literární postavou a ani nevíte jak. Takže je to vlastně kolem mě poslední dobou samá literární postava, dokonce si u nás doma už děláme srazy literárních postav (směje se).
Máš mnoho aktivit, zbývá ti čas i na koníčky nebo tyto aktivity zároveň považuješ za koníčky?
Mám tu velkou výhodu, že už dělám jen to, co mě baví a co mě nebaví, do toho prostě nejdu.
Proč ses rozhodla jít do vysoké politiky?
Mě dost nebaví od mnohých lidí poslouchat, jak je politika vůbec nezajímá a ani nechodí k volbám, protože je to úplně zbytečné. A pak se diví, jak jim ta politika ovlivňuje život. Neříkám, že by každý z nás měl kandidovat do Parlamentu, ale aspoň by se měl zamyslet nad tím, koho a proč volit, vyjadřovat se k aktuálnímu dění ve svém nejbližším okolí. Prostě jenom nenadávat, ale i konat, když je potřeba.
Jakou máš zkušenost s politikou?
Musím říci, že pobyt v reálné politice velkého města pro mne byl skutečně velkou školou. Od té doby chápu, proč a jak funguje. A že politici jsou také jen lidé, kteří reprezentují své voliče i svými zájmy a chováním. Mnohdy skutečně odráží jisté rysy svých voličů. Hlavně, nakonec je úplně jedno, jestli jsou v koalici nebo v opozici, stejně se pak po velmi vyhroceném veřejném boji na zastupitelstvu poplácají po ramenou a jdou se domluvit, jak potřebují. A že některým jsou jejich voliči mezi volbami dost ukradení. To bylo hodně zajímavé zjištění. Ale taky vím, že v tomto složení ten skutečně slušný člověk, který se nenechá politickými manýry převálcovat, a kterému jde skutečně o nějakou věc či projekt, může hodně změnit a prosadit. I když to dá hodně práce. Někdy to bylo až směšné, když se někteří kolegové z jiných politických stran divili, že nám jde skutečně o to, co říkáme a že dokonce pracujeme i ve svém volném čase. Asi na to nejsou zvyklí.
Čtyři roky jsi byla zastupitelkou v Brně. Jak hodnotíš své tehdejší působení s odstupem času?
Jako velmi užitečné. Pokaždé když vidím realizované projekty, které jsem pomáhala prosazovat nejen jako politička, ale ještě z pozice občanské aktivistky, tak mám radost. A říkám si, že je úplně jedno, jestli lidé ví, že je to i moje zásluha. Důležitý je ten pocit, že jsem něčemu dobrému pomohla přijít na svět. Mojí asi největší pýchou je park Hvězdička v brněnském Bronxu, kde předtím nebyla ani jedna slušná plocha pro místní děti a mládež.
Proč by podle tebe měli občané volit právě Zelené?
Protože jsme přese všechno idealisti, kteří se snaží měnit věci k lepšímu. Pokaždé si vzpomenu na zastupitelský klub Zelených v tehdejším zastupitelstvu města Brna, ve kterém jsem působila i já. My jsme se vůbec nehádali, vždy jsme se na všem domluvili a všem nám šlo hlavně o to, aby se věci posouvali k lepšímu. To byla moc dobrá zkušenost, na kterou ráda vzpomínám.
Proč by občané měli kroužkovat právě tebe?
Asi proto, že dokážu zúročit všechno, co mám za sebou a hlavně vím, že prostě nemůžu dělat špatné věci. Mně se vždycky všechny moje činy totiž velmi rychle vrací.
Co chceš v Parlamentu prosadit?
Od té doby, co bydlím na samotě u lesa, je mým hlavním tématem voda a půda, protože spolu velmi úzce souvisí. A uvědomuji si, jak si obou stále patřičně nevážíme, chováme se k nim jako k naprosté samozřejmosti bez náležité úcty a mám velkou obavu, že se nám tento postoj už nyní začíná hodně nevyplácet.
Zajímáš se tedy o to, jak předcházet suchu a chránit vodu. Jak moc se tato problematika dotýká Zlínského kraje?
Ona se nejdříve týkala mé studny, která byla původně plná a poslední dobou už většinou není. Podle mého si Zlínský kraj pořád nějak neuvědomuje, že je ohrožen nedostatkem vody a dostatečně nechrání své stávající vodní zdroje ani půdu.
Mohla bys nám prozradit, jaké řešení chtějí Zelení v této problematice prosadit?
Je jednoznačně potřeba začít chránit naši půdu nejen před vodní erozí, ale i jejím dalším úbytkem kvůli jejímu nesmyslnému zastavování dalšími sklady, logistickými centry apod. Změnit zemědělskou politiku tohoto státu, aby nenutila zemědělce pěstovat plodiny, které půdě škodí, jako například kukuřice, a podporovat ty zemědělce, kteří se k půdě chovají slušně. Takže především změnit systém dotací, který jde dosti často zcela proti zájmům budoucích generací. Půda totiž není náš majetek, ale dědictví nám pouze svěřené a pokud z ní teď uděláme neplodný úhor, na kterém bez tun chemických hnojiv už nic nevyroste, tak našim potomkům připravujeme hodně těžké časy.
Co si myslíš, že můžeš do politiky přinést?
Asi to, že jsem přese všechno stále životní optimista.
Kdyby ses dostala do Parlamentu, napsala bys nějakou knihu i z tohoto prostředí?
To nevím, spíše asi nějaký hodně směšný sitcom. Někdy stačí vzít jenom zápisy z různých jednání nebo komisí a najdete tam skutečné perly. Opravdu jsme nad tím s kamarádkou v Brně, rovněž byla zastupitelka, uvažovaly.