8. 10. 2017
Michal Stránský se narodil v Uherském Hradišti 1.6. 1966. Vystudoval stavební průmyslovku ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) a později, díky změně režimu v roce 1989, také Divadelní fakultu JAMU v Brně. Je ženatý, má tři děti. Více než deset let byl lektorem rozvoje týmů a jejich efektivního vedení. V současnosti pracuje především jako grafický designer. Uplatňuje se dále jako textař, zejména písní v divadelních inscenacích. Dramaturgicky a autorsky spolupracuje s tanečním souborem Hradišťan. Vydal dosud dvě básnické sbírky. Působil v několika občanských spolcích, za nejcennější považuje několik let ve vedení Prázdninové školy Lipnice, sdružení pro zážitkovou pedagogiku. S řadou z nich, zejména z oblasti kultury a ochrany životního prostředí, stále spolupracuje. Kromě kultury je pro něj důležitý blízký kontakt s přírodou, nejraději v horách.
Michale, pokud vím, velká část tvých zkušeností vychází z práce v různých občanských spolcích a sdruženích. Kde všude ses angažoval?
Mnoho let jsem aktivně strávil (jako člen vedení, místopředseda, ale hlavně jako aktivní instruktor) ve spolku jménem Prázdninová škola Lipnice – Outward Bound ČR. Věnuje se už 40 let oboru, kterému se dnes říká zážitková pedagogika. Zároveň je ale, stejně jako každý občanský spolek, velkou „základní školou“ demokracie. Tím spíš, že z povahy svého zaměření pěstuje vysokou kulturu komunikace, dovedností pro práci se skupinami nejrůznějšího složení a spolu s tím i efektivní týmové práce. Pro spolupráci s lidmi ve všech možných situacích to je skvělá průprava, ze které neustále čerpám.
Z ještě předlistopadového vedení ZO Českého svazu ochránců přírody při klubu mládeže UHáčko se vyvinula dodnes trvající profesní spolupráce s brněnským Ekologickým institutem Veronica a z ní později s celosvětově působícím World Wildlife Fund. V posledním desetiletí neformálně pracuji pro spolek Memoria – iniciativa za důstojné využití věznice v UH, pro Taneční soubor Hradišťan (v podobě dramaturgické a autorské), spolek Umíme Hrát, což je sdružení zabývající se „provozováním tzv. vážné hudby bez předsudků“, a také pro fotografické sdružení Mosty, které v Uherském Hradišti spolu s Městskými kiny každoročně pořádá bilanční výstavu fotografií Ohlédnutí.
Jak je z výčtu patrné, tvé zájmy se točí také kolem kultury (vydal jsi dvě básnické sbírky, působíš jako textař, fotografuješ). Nevypadá to, že bys nevěděl, co s časem. Proč jsi se rozhodl přidat k tomu ještě podporu Strany zelených?
„Starost o věci veřejné“ jsem vždycky považoval za samozřejmou součást svého života. Pokud chce člověk žít aktivně a není založením individualista, příznivě nastavený veřejný prostor potřebuje (koncert nebo divadlo bez diváků většinou není úplně to pravé). A jestliže jej potřebuje, měl by převzít svůj díl spoluodpovědnosti v péči o něj.
Skromným dílem jsem se snažil přispět k tomu, abychom se stali svobodnější společností, což se po roce 1989 podařilo. Přestože jsem byl docela mladý, neměl jsem tehdy nějaká přehnaná očekávání. A tak u mě různá zklamání z „polistopadového“ vývoje nepřekryjí základní fakt, který je zdrojem mojí občanské spokojenosti – žijeme v demokratické a svobodné zemi. Nikdo nám neříká, co smíme či nesmíme číst, co si myslet, můžeme se po libosti stýkat s kýmkoliv z dalších zemí svobodného světa, jsme jeho součástí.
Jenže si čím dál víc i uvědomuji, že tento stav není samozřejmostí. A o to jasněji cítím, že pro jeho zachování je třeba neustále něco dělat. Že demokracie skutečně není jednou provždy daný stav, ale vyžaduje neustálé úsilí, kterým se udržuje v chodu a obnovuje.
A to je důvod, proč letos kandiduješ ve volbách?
Souhlasil jsem s kandidaturou proto, že chci podpořit Stranu zelených a lídry naší kandidátky. Zelení jsou pro mě jednou z nemnoha stran, u kterých nemám žádné pochybnosti o jejich liberálně demokratické orientaci a také o jejich podpoře našemu plnému a aktivnímu členství v Evropské unii. Obávám se, že v letošních volbách v důsledku nejde o nic menšího než právě o toto.
Snad i díky zmíněné zkušenosti z práce s nejrůznějšími skupinami by mě nikdy nenapadlo označovat parlament za žvanírnu a naivně (nebo vypočítavě?) tvrdit, že stát je možné řídit jako firmu. Přesto vidím, že spousta lidí na taková slova slyší. Nevzdávám se ale naděje a věřím, že volby nakonec dopadnou dobře. Že ona někdy klopotná a zdlouhavá, často nedokonalá, ale stále otevřená soutěž myšlenek a odlišných přístupů bude v naší zemi pokračovat. Mnohokrát jsem si ověřil, že v této soutěži jsou mně stanoviska Zelených nejbližší.
Michal Stránský, Váš kandidát číslo 7 za Zelené ve Zlínském kraji
Celou kandidátku a další rozhovory si můžete přečíst zde.