19. 10. 2017
Při kampaňování v Uherském Hradišti mě nejvíce „dostala“ křehkost seniorů, jejich nejistota vzhledem k mladým lidem. Měla jsem pocit, že se často, snad „jen tak ze zvyku“ staví do opozice. „Jó, vy mladí, vy všemu rozumíte nejlépe“, vyslechla jsem si dříve, než jsem ještě cokoliv řekla. Většinu babiček, a hlavně vitálních prababiček, zaujal uzlíček na mém bříšku, 6 nedělní miminko uvázané v šátku do tzv. kolébky. Některé se bály, aby se miminko neudusilo, druhé vyslovily obavy o jeho páteř. Některé očima říkaly: „Proč jste s ním raději nezůstala doma“. Musela jsem tak obhajovat „moderní“ nosící styl a také vysvětlovat rozdíly v úvazech dle věku dítěte. Dávat jim za příklad africké a asijské nosící kultury. „Nebojte, mám to všechno naštudované.“ To babičky trochu uklidnilo a kochaly se spokojeným miminkem. Mám velmi kladný vztah k seniorům. V dětství a v dospívání jsem trávila s prarodiči hodně času a měli tak velký podíl na mé výchově. Vím jak s důchodci mluvit a velmi ráda s nimi mluvím hlavně nyní, když moji vlastní prarodiče začínají odcházet fyzicky či mentálně z tohoto světa. Na náměstí v Uherském Hradišti jsem viděla i několik slz v koutcích jejich očí a při vzpomínce na to je mi ouzko. Důchodci nás potřebují, potřebují naše ujištění, že pro nás mají cenu, že jsou stále k něčemu, že máme zájem o jejich zkušenosti. A je třeba si najít čas, vysvětlit jim náš životní styl a přinést důkazy, že i když věci děláme jinak, tak je děláme správně. Jeden důkaz za všechny: Anežka, moje 6 nedělní miminko na náměstí v UH prožila jeden ze svých nejspokojenějších dnů, téměř úplně bez pláče. Neboť byla stále poblíž mého srdce a ve chvílích, kdy jsem ji z šátku vyndala se jí na tváři zračil široký úsměv.
S mezigenerační solidaritou to Zelení myslí vážně.
Při návštěvách karavanu ve Zlínském kraji, jsme se osobně setkal s voliči na různých místech našeho kraje. Každá zastávka karavanu byla něčím odlišná. Většinou jsem s voliči debatoval o problémech. Když jsme dospěli k závěru, odcházeli se slovy: „Děkuji za vysvětlenou a věřte, mám teď jasno. Budu Vás volit.“ Co osobně považuji za hlavní problém, co lidi trápí, je sucho a voda. Vždy jsem jim nabídl Zelené listy, aby byli v obraze a opět odcházeli spokojeni.
Nejvíce mě překvapilo, když za mnou přišli v Kroměříži dva manželé, důchodci,( jako kdyby věděli, že se tímto tématem zabývám) s otázkou. „Tak, jdeme se zeptat, jak to máme udělat? Tolik let jsme měli zahrádku s chatkou a nyní se podívejte. Před 4 měsíci, až jsme na jaro zaseli, nám došel tento panflet s tím, že zrovna kout naší kolonie se musí zrušit, neboť se zde bude stavět.“ Ukázali mi foto a najednou jsem se nestačil divit. Přesně ten problém, o kterém píši v Zelených listech, tedy o rušení zahrádkářských kolonií. Společně jsme debatovali a našli shodnou řeč na postup, aby, když už tihle manželé o chatu se zahrádkou přišli, alespoň mohli sedávat a trávit své stáří na chatě sousedů (kteří v kolonii zatím zůstali), v přírodě a na čerstvém vzduchu. Odcházeli s jasnou odpovědí a názorem. „Nikdo se tak o kolonie a zahrádky nestará a nepíše jako zelení. Já i manžel, po tom, co jsme slyšeli, jedeme na zahradu za kamarády a seznámíme je s vašim názorem a postupem. A věřte. Máte naše hlasy.“
ZELENÍ NEDOPUSTÍ RUŠENÍ ZAHRÁDKÁŘSKÝCH KOLONIÍ!!
Karavan vzbuzoval v mnohých Vsetíňácích údiv. Největší zájem poutaly vystavené solární panely, kde jsem se od pána, který je obdivoval, dozvěděl, že sám podobné vyráběl. Tak třeba vyrobil i ty pro Zelené 🙂. Mezi dětmi, ale i velkými, zase bodovala hra, kterou znám z Francie pod názvem Le Passe Trappe. Na hrací desce s gumičkami se snažíte dostat úzkou brankou žetony na soupeřovu stranu. Nevinně vypadající věc přinášela tolik adrenalinu, že se u ní smazávaly všechny politické rozepře :). Překvapil mne také jeden postarší pár. Pán i paní byli oba dlouholetí členové sociální demokracie. Ta je ale podle jejich slov letos zklamala a uvažují o volbě Zelených. Řada lidí ve středním věku naopak chtěla fotku s Matějem Stropnickým, takže jsem byl občas nucen víc fotit než kampaňovat. Zkrátka, zelený karavan, stejně jako zelená politika, má něco pro každého.
Trefili jsme to. Sluncem zalité Hanácké náměstí, tradiční podzimní Farmářské trhy, zpestřené programem Zelených. Kromě Zeleného karavanu jsme připravili doprovodný program pro děti i dospělé. Velký úspěch měl skákací hrad a pohádka Divadla Koráb. Lidé se zastavovali u podařené výstavy Strom roku i u panelů s tématikou sucha, ohrožení vodních zdrojů a ničení úrodné půdy. Rozdali jsme stovky Zelených listů, ale pokud mám vybrat, kdo byl nejspokojenější, tak jednoznačně náš volební maskot, fenečka borderkolie Pampeliška. Hned na začátku se seznámila s oběma vystavujícími řezníky, které střídavě navštěvovala a nikdy neodcházela s prázdnou. Zajímavostí je, že pak dva dny nevyžadovala své jinak oblíbené granule. Prostě sobotní Zelená pohoda v Kroměříži. Díky všem, kdo se zastavili.
Ze Zlínského karavanu mám několik zážitků s lidmi. Vypíchla bych ale dva. První byl, když za mnou přišla jedna občanka a tvrdila, že Matěj Stropnický je málo průbojný. Když za chvíli ale měla možnost s ním diskutovat, jakmile se vracela, již z dálky vykřikovala: „Změnila jsem názor! Váš předseda je velmi průbojný a výborný!“ Dále mě velmi potěšilo, když jsem měla možnost mluvit se studentkami z Filmové školy Zlín, které mě překvapily informací, že Strana Zelených při volbách na jejich škole byla na 2. místě!
Ve Vsetíně jsme se potkal dvě starší paní, které vzpomínaly, jak hrdinně hájili jejich otcové rodné pole a vzrostlé jasany na půdě, kterou jim komunisti vzali. Jednoho dokonce pořezali motorovkou. Bylo to asi hrozné. Máme to nyní snazší. Tito lidé jsou to pro mě vzory.
V Kroměříži jsem se setkala s paní, která okamžitě prohlásila, že Zelené nesnáší. Chvilku jsme spolu mluvily. Po těch pár minutách jsme přišli, že na těch našich prioritách jako je ochrana lesů, půdy a boj proti suchu, se naprosto shodneme. Ke konci jsem řekla, že naším lídrem je MUDr. Richard Kreml. Po tomto zjištění úplně roztála, protože taky pracuje ve zdravotnictví a velice dobře ho zná.
Měla jsem možnost několika lidem změřit tlak. Dva lidé ho měli dost vysoký, tak jsem jim poradila, aby šli k doktorovi. Je fajn, že alespoň tímto způsobem může člověk pomoct. Jen u tohoto ale nechceme zůstat a chceme zlepšovat lidem život i zákony.
